Jdi na obsah Jdi na menu
 


Motto: Dokud tady budu, nechci poznat nudu…

Ó Madonna, Aleluja!

Dokud tady budu, budu dělat hudbu....K. Šůcha

Obrazek

Proč děláme muziku

Klasik - Karel Šůcha z kapely Laura a její tygři to řekl za nás: jsme prostě muzikanti a přicházíme k vám! A jakmile se už muzikant někdy motal po pódiu a vrzal při tom na svůj nástroj, je to pro něho jako droga - prostě nemůže se jen tak snadno bez muziky obejít! Jsme nejspokojenější, když kapela pěkně šlape a baví vás tancovat. A když někdo přijde a řekně: Kluci, toho Waldaufa jste hráli pěkně, přijedete k nám zase? vůbec se nerozmýšlíme, děti mohou doma brečet a ženy nadávat, my jdeme prostě tam, kde to žije...

Obrazek

O vzniku kapely

Na jaře roku 2004 v Mariánkách se na jedné party schází ostřílení rockoví harcovníci známí z místních kapel /Obelisk, Baba Hed, Premiér/ a vzniká nápad založit bandu pro příležitostné hraní na oslavách. Slovo dalo slovo a v dubnu 2004 se na zkoušce ve Valech u M.L. scházejí Jirka Fáměra, Robert Krapf, Martin Němec a Pavel KUBA Kubíček. Kapelu doplňuje po první zkoušce ještě direktor školy Martin Vlasák -tahle skvadra potřebuje pevnou ruku.A začíná se zkoušet.Do té doby bezejmenná formace dostává název KOCOVINA- podle velmi dobře známých ranních stavů Jiřího Fáměry, který celý název vymyslel...

Obrazek

O názvu kapely

Po pozdějších debatách a diskuzích, které měly za cíl změnit jméno kapely /dle některých názorů podbízivé/, bylo jméno kapely Kocovina s definitivní platností potvrzeno a zapito na podzim r. 2005 u tohoto stolu v hospodě ve Svojšíně /foto nahoře/. Zde jsme se již shodli, že se k nám Kocovina hodí. Mávající muž na snímku je Pavel Kuba Kubíček, basák kapely, spolusedící jsou posluchači kapely Míra Hrabák a Láďa Henzl a bleskem osvětlená hlava je hlava kytaristy Roberta Krapfa, který se do debat moc nezapojuje, protože si zrovna v duchu promýšlí nové kytarové sólo...

Obrazek

Ve zkušebně

Zkoušíme pravidelně a pilně 1 x týdně ve zkušebně u Jirky Fáměry /foto nahoře/. Na zkoušce vládne přísný režim. Despotický kapelník nás nutí dodržovat dynamiku, křičí na nás ubrat, piáno, forte, ačkoliv těmto cizím slovům vůbec nerozumíme a hrát potichu ani neumíme. Dokonce si musíme po sobě mýt hrnečky od kafe! Zamračený basák kouří jednu startku za druhou a vypouští oblaka dýmu, takže je tam nedýchatelno. Do toho křičí bubeník, že se neslyší, prostě - neutěšené podmínky. Jenom velká láska k hudbě nás nutí pokračovat a dál zkoušet!


Obrazek

Na zábavě

Na zábavě jsou pak vidět a slyšet výsledky naší tvrdé práce ve zkušebně. Podaří-li se zpěvákovi správně nasadit a nemáme-li moc paňáků pod kůží, hrajeme jako o život. Jsme již stabilizovaná kapela, máme také jasno ohledně výběru skladeb, dovedeme zahrát 3 hodiny rozhýbané taneční rockové muziky, která tě určitě zvedne od stolu: Brutus, Olympic, Katapult, Hudba Praha, Garáž, Kabát, Lucie, Chinaski, Tři sestry, Nirvána, ZZ Top, Slade atd... Hrajeme také vlastní písničky.

Obrazek

 

Co pije Kocovina

Stalo se to na Slovensku: chodíval tam kdysi po zábavách žíznivý muž - Smedná tvár, ktorý pil všetko okrem smoly, protože ta pomali tečie. Na zábavě většinou usnul, až se jednou neprobudil vůbec! Kocovinu zaujal jeho smutný osud a varuje před neřízeným mícháním nápojů! Zní to neuvěřitelně, ale sami pijeme pouze pivo a to desítku gambrinus, které jsme zůstali věrni od dob, kdy stála ještě 2,50 Kčs. Pitný režim se prostě musí dodržovat! Občas to sice proložíme paňákem slívovice, ale nesmí jich být více než 10, to se pak našemu zpěvákovi už mlží oči a nevidí na texty!

Oblíbené hlášky

Jako každá zájmová skupina užívají také hudebníci svoji určitou mluvu /některé výrazy z muzikantského slangu jsme umístili na stránku Bigbeatová abeceda/a kromě těchto výrazů používají muzikanti také své oblíbené hlášky, které často opakují. Mezi nejznámnější patří Kubovo: Tady není pro chytrýho kam šlápnout! nebo Mám takovou žízeň, že mi úplně šustí jazyk! M. Němcovo  Jirko, udělej něco s tím zvukem, to je jak na nádraží! nebo Dám si dvě tři piva a pojedu v půl jedenácty trolejbusem, či oblíbené Údolí dutých hlav.

Obrazek

O stěhování aparatury

Nemáme vlastního zvukaře a tak se s těžkými bednami od aparatury musíme lopotit sami. Tato tvrdá práce - řehole není u muzikantů vůbec oblíbená a proto se všichni muzikanti po zábavě snaží ulejt: Martin Němec po produkci většinou usne, Kuba Kubíček v době stěhování sjednává u baru další štace kapely, Jirka Fáměra stěhuje jenom když nemá v sobě paňáky /a to je vyjímečně/, Martin Vlasák se věnuje opravám svého stařičkého saxofonu, zatímco Robert je v té době už na cestě za svojí rodinou, po které se mu vždy stýská a tak se balení aparatury prodlužuje až do ranních hodin, kdy se muzikanti postupně probírají a zjišťují, že ty bedny za ně nikdo neodstěhuje...

Obrazek